Včely v únoru

Těžko říci, jak se utvoří počasí, než se toto číslo dostane do ruky čtenářů, zda budou míti včely hlavní prolet skončen, neb jej budou nedočkavě očekávat. Bud, jak bud', tato chvíle je pro chovatele stejně důležitá jako pro včely. Tato chvíle ukládá každému, aby pozorně si proletu povšiml, neboť přišel okamžik, kdy včely mluví jasnou řečí o svém zdravotním stavu.

1. Nejdříve věnuje pozornost včelstvům uhynulým. Zcela nesprávné jest nad nimi udělati kříž a domnívati se, že tím je vše skončeno. Takhle ujde pozornosti, že včelstva podlehla zákeřné nemoci nebo nákaze. Správněji si počíná, kdo pečlivě pátrá po příčině zániku. Nejpádnější jsou příznaky dva:

a) Včelstvo zahynulo, ač má v plástech zásoby. Tento zcela neobvyklý případ bije do očí, neboť normální, silné včelstvo na zásobách zahynouti nemůže a nemá bez jiných velmi důležitých příčin (nákaza, hrubé vyrušování, jako střílení studně v okolí, slabé (?) včelstvo, někdy i ztráta matky v časném podzimu). To prvé - nákaza - je nejdůležitější a i kdyby tu spolupůsobila jiná z vyjmenovaných příčin, je nezbytně nutno vzorek z uhynulých včel zaslat k vyšetření. Jen tak dovíme se bezpečně na čem jsme.

b) Mrtvá včelstva na plástech bez zásob jsou ostudou chovatele, neboť značí, že nedostaly, co jim patřilo, nebo že byla zanedbána povinná péče, a včely byly jiným včelstvem vykradeny. Ale i tu doporučuje se zaslat vzorek mrtvých, kdož ví, nezeslabila-li nákaza obranný pud včel.

2. Ze včelstev živých nemohou nám ujíti případy bezletnosti. Poskakování včel před úlem, shromažd'ování zkřehlých v hloučky, nemožnost vzlétnutí, to jsou všechno nápadné a nepřehlédnutelné znaky - nákazy roztočové. Vzorek uhynulých včel nezbytně zašlete k vyšetření do včelařského ústavu.

b) Ale ani včelstva s větším počtem mrtvolek nesmějí se nechat bez povšimnutí, a zvlášť ne tam, kde přední stěna jejich úlu je ozdobena dlouhými, šňůrkami stékajícího kalu. Mrtvé včelky asi 30 kusů do škatulky od sirek od každého podezřelého včelstva zvláště, v dobrém obalu se zřetelnou adresou odesilatele - a máme jistotu, co se ve včelstvu děje.

To je dnes akutní věc, která se nesmí přehlédnout, odložit ani opominout, a proto jí byl věnován celý úvodník. Jsme povinni ji učinit ve svém vlastním zájmu i v zájmu všech chovatelů, neboť zájem můj je i zájmem celku.

Úvodník (Český včelař, 1940)

Top Medy

Více medu pro včely i pro včelaře

Pro sklizeň medu platí stará zásada: v pravý čas silné včelstvo! Přípravy pro tyto dvě podmínky koná včelař již v předešlém roce po sklizni na sklonku léta. Ale i tu, jako v mnohém jiném, dostaví se často zklamání: včelstvo mnohdy zmate cíl včelařův vyrojením se, nebo pokračuje v silném plodování i v době snůšky a plodiště je stále plno plodu. Včely v tom případě spotřebují mnoho medu pro plod právě v onu dobu, kdy včelař na med čeká. Je tedy tento med pro včelaře ztracen a při tom po snůšce tímto toužebně čekaným medem vychované pokolení nemá venku ani doma práci, neboť snůška přestala a matka odpočívá po předchozím překotném plodování. V tu dobu, tedy po snůšce a sklizni, v nejčastějších případech bývá úl sice přeplněn včelami, ale medu by se v něm nedohledalo mnohdy ani kilo, protože med, který měl přebýti vlastně pro zimu, byl z medníku odebrán. Nová snůška zřídka kdy nastává a když, není již tak hojná a jakostní jako snůška hlavní. Zimní zásoby se v důsledku toho musí doplňovat cukrem.

Spravedlivě vzato, počíná si včelstvo přirozeným pudem správně, ale včelař odebráním medu přivádí je do uvedeného stavu vyjedení, odpočinku a nezaměstnanosti: teprve náhradním podněcováním a krmením musí včelstvu vemlouvat novou snůšku, aby hned po snůšce znovu plodovalo a tak pro zimu dostatečně a hlavně mladými zesílilo.

Jsou ovšem kmeny - včelstva, která se o zesílení sama postarají, ale zatím si jich ke své veliké škodě nevšímáme, jak bychom měli, ačkoliv každý na svém včelíně alespoň jedno takové máme, z něhož bychom měli matky rozmnožovati.

Jak taková včelstva poznáme a jak i ona plodem příliš hazardující včelstva přinutíme k povolnosti podle našeho úmyslu ušetřit jim námahu s plodem v čase snůšky a pro včelaře zvýšit medný výtěžek? Omezíme je v žádoucí době v kladení, ale dáme jim možnost zaříditi se podle svých sklonů!

Při tom dobře hospodařící kmen i při vnuceném omezeném plodování bude pamatovati se zásobami na zadní kolečka, kdežto hazardéři ani v tomto případě na pozdější dobu nevzpomenou a každou buňku zaplní plodem: takové ovšem příště nebudeme dále na včelíně trpět a jejich matky vyměníme za ony z kmene hospodárného vychovanými.

Omezit matku nedá o mnoho více práce než jarní přehlídka. Při tom omezení matky jest zcela jednoduché a není proto obav, že by se něco nepovedlo nebo pokazilo.

Normální dobu své snůšky každý včelař zná a podle ní se zařídí podle následujícího příkladu: Dejme tomu, že snůška začíná po první dekádě června a končí po první dekádě července. V této době mají se tedy včely věnovati co nejvíce snášení nektaru a co nejméně plodovati: na ten čas omezíme proto matku drátěnou mřížkou, ale u česna, aby mohla případně vyjíti s rojem, což se však stává velice zřídka. Chce-li se ale nevěřící i proti tomuto „zřídka" zabezpečiti, prohlédne 8.-9. den po omezení matky oddíl za mřížkou a nalezne-li tam snad matečníky, tyto zruší nebo použije k chovu. Za mřížkou však matečníky opravdu, velice zřídka kdy najdeme a když, tedy bývají od včel samých před-časně zrušeny.

Omezení provedeme takto: Dva až tři týdny (podle síly včelstva v plodu) před začátkem snůšky, tedy v tomto případě - příkladě asi v polovině - až 20. května vyvěsíme včelstvo do teplého kozlíku: zpět do úlu ke stěně vrátíme pěkný dělničí plást (bez trubčích buněk) s pylem a plodem, k němu zavěsíme plást s matkou (rozuměj matku s plástem, na kterém jsme ji přistihli). Za tento přijdou rámy s mezistěnami, a to podle síly a elánu včelstva 25 až 30 dm2 : při rozměru rámu 39x24 jsou to 3 až 4 rámy. Mezistěny musí být celé, ne pouze jich nálepky, a to proto, aby byla dána co nejmenší příležitost ke stavbě trubčiny. Za zmíněné 2 plásty a 3-4 mezistěny, celkem 5-6 rámů, umístíme svisle mřížku, na všech stranách dobře přiléhající. Za tuto mřížku zavěsíme všechny ostatní rámy tak, aby nejmladší, otevřený plod byl u mřížky nejblíže, víčkovaný plod od mřížky nejdále: za plodovými plásty následují plásty se zásobami. Při teplé stavbě zůstane česno nezměněno, při stavbě studené přemístíme česno tak, aby vedlo jen do oddělení s matkou; ostatní část česna pečlivě zakryjeme laťkou, která uvnitř úlu se musí dotýkati i svislé hrany mřížky.

V obou případech (teplá i studená stavba) musí včely z celého plodiště procházeti oddělením s matkou a tak se s ní, respektive s její činností stýkati. Včelstvo velmi teple opatříme a necháme v klidu až do nastavení medníku.

Tento zásah jest krutý a včelstvo musí vynaložit všechny síly, aby 

Kryl (Český včelař, 1940)

Top Medy

Zima, vlhko a průjem včel

Jedna včelí čeleď průběhem zimního období klidu spotřebuje neméně než 5 kg medu. Dobrý květový med obsahuje okolo 20% vody, 75% invertního cukru (glukosa a levulosa), nevelké množství saccharosy (1-2%), jiné cukry, bílkoviny, látky anorganické a aromatické. Požitý med je spálen v organismu včel, čili okysličen, při čemž se štěpí (uhlohydrát : cukr, med) na vodu a kysličník uhličitý.

Poltev praví, že jedna čeleď za zimu odštěpí z požitého medu asi 5 kg kysličníku uhličitého. Z 1 kg medu zůstane pak 650 g vody a 5 kg požitého medu že zanechá v jednom včelstvu průběhem zimního období 3,25 litrů vody. Jestliže váha přezimujících včel činí 3 kg (30.000 jedinců), tož v organismu každé jednotlivé včely nahromadí se 0,108 g vody (3,25 : 30.000), což převyšuje váhu samotné včely. Alfonsus usuzuje, že je to právě nadbytečné množství vody ve výkalech, která zaviňuje úplavici. Toto množství vody včela nemůže zadržeti do konce zimy, resp. do jara a dostaví se průjem, zejména pak ve vlhkých, chladných úlech, nebo podle Alfonsuse z příliš vodnaté potravy. Konečně pak víme, že i vyrušování může vésti k většímu požívání potravy a zatěžování výkalového vaku.

Voda v organismu včely má dvě přirozené cesty odchodu a to: přes Malpighiovy žlázy a dýchacím systémem. Je-li v úlech chladno a vlhko, je přesycen i vzduch vlhkostí a nelze včelám dýchací soustavou vody se zbavovati, voda zvýšeně se soustřeďuje a obtěžuje organismus včel, zejména výkalový vak a může dojíti za takovýchto okolností k úplavici — průjmu: Poltev.

Schönfeld souhlasně cituje Alfonsuse: Jsou-li včely nuceny, aby přijímaly více vody než potřebují pro své životní úkony, nebo více než mohou odpařiti respirací a trans-pirací, pak se musí nadbytečné množství vody hromaditi ve výkalovém vaku a vede pomalu k jeho přepinění a konečně k průjmu. Vážením vypreparovaných výkalových vaků zjistil Tunin, že dochází bezpodmínečně k průjmu, jakmile dosáhne výkalový vak 46% váhy celé včely. Poltev v důsledku toho praví, že obsah, objem i váha výkalového vaku jest uspokojivá v tom případě, kdy včely zimují v suchém prostředí, t.j. kdy vzduch včely obklopující obsahuje málo vlhkosti, z organismu včel odděluje se přes dýchací soustavu větší množství vody, tak jak včely vdechují více suchého vzduchu, tak vydechují zase více vlažného. Následkem toho ta voda, která odešla přes exkretorickou soustavu Malpighiových cévek, snáze je vstřebávána rektálními žlázami (Poltev).

V otázce úplavice vidíme tedy, že je-li včela obtěžována vlhkostí, jak v prostředí úlu, tak např. i velmi vodnatou potravou (medem či roztokem cukru příliš vodnatým), že obsah výkalového vaku je též značně vodnatý, což vede k průjmu, naproti tornu snáze je zadržen obsah výkalového vaku hustý. Proto je nutno dbáti suchého obydlí (Zander), což nelze vždy zaříditi tak ideálně, ale přece jenom jest využíti všeho, aby toho bylo docíleno a bylo možno vytvořiti maximální suchost a maximální schopnost znemožňovat vlhkost (Poltev). U nás, kde včely nejsou chovány ve stébnících, nýbrž jako včelnice nebo včelíny, lze říditi vlhkost pouze účelnou ventilací, zabraňovati vlhkosti účelným úlem z dobrého, silného, nepromrzavého dřeva, nejlépe by ovšem vyhovoval úl slaměný - včasným krmením hustšího roztoku, aby byla možnost zásoby zavíčkovat, a naprostým klidem včel.

Prakticky jest to dosti obtížné vytvořiti prostředí, kde by poměrná vlažnost byla velmi nízká - ale přece jenom jest povinností včelařů o to se pokoušeti všemi prostředky a zkušenostmi.

Václav Novotný (Český včelař, 1940)