Pro sklizeň
medu platí stará zásada: v pravý čas silné včelstvo! Přípravy pro tyto dvě
podmínky koná včelař již v předešlém roce po sklizni na sklonku léta. Ale i tu,
jako v mnohém jiném, dostaví se často zklamání: včelstvo mnohdy zmate cíl
včelařův vyrojením se, nebo pokračuje v silném plodování i v době snůšky a
plodiště je stále plno plodu. Včely v tom případě spotřebují mnoho medu pro
plod právě v onu dobu, kdy včelař na med čeká. Je tedy tento med pro včelaře
ztracen a při tom po snůšce tímto toužebně čekaným medem vychované pokolení
nemá venku ani doma práci, neboť snůška přestala a matka odpočívá po předchozím
překotném plodování. V tu dobu, tedy po snůšce a sklizni, v nejčastějších případech
bývá úl sice přeplněn včelami, ale medu by se v něm nedohledalo mnohdy ani
kilo, protože med, který měl přebýti vlastně pro zimu, byl z medníku odebrán.
Nová snůška zřídka kdy nastává a když, není již tak hojná a jakostní jako
snůška hlavní. Zimní zásoby se v důsledku toho musí doplňovat cukrem.
Spravedlivě
vzato, počíná si včelstvo přirozeným pudem správně, ale včelař odebráním medu
přivádí je do uvedeného stavu vyjedení, odpočinku a nezaměstnanosti: teprve
náhradním podněcováním a krmením musí včelstvu vemlouvat novou snůšku, aby hned
po snůšce znovu plodovalo a tak pro zimu dostatečně a hlavně mladými zesílilo.
Jsou ovšem
kmeny - včelstva, která se o zesílení sama postarají, ale zatím si jich ke své
veliké škodě nevšímáme, jak bychom měli, ačkoliv každý na svém včelíně alespoň
jedno takové máme, z něhož bychom měli matky rozmnožovati.
Jak taková včelstva
poznáme a jak i ona plodem příliš hazardující včelstva přinutíme k povolnosti
podle našeho úmyslu ušetřit jim námahu s plodem v čase snůšky a pro včelaře
zvýšit medný výtěžek? Omezíme je v
žádoucí době v kladení, ale dáme jim možnost zaříditi se podle svých sklonů!
Při tom dobře
hospodařící kmen i při vnuceném omezeném plodování bude pamatovati se zásobami
na zadní kolečka, kdežto hazardéři ani v tomto případě na pozdější dobu
nevzpomenou a každou buňku zaplní plodem: takové ovšem příště nebudeme dále na
včelíně trpět a jejich matky vyměníme za ony z kmene hospodárného vychovanými.
Omezit matku
nedá o mnoho více práce než jarní přehlídka. Při tom omezení matky jest zcela
jednoduché a není proto obav, že by se něco nepovedlo nebo pokazilo.
Normální dobu
své snůšky každý včelař zná a podle ní se zařídí podle následujícího příkladu:
Dejme tomu, že snůška začíná po první dekádě června a končí po první dekádě
července. V této době mají se tedy včely věnovati co nejvíce snášení nektaru a
co nejméně plodovati: na ten čas omezíme proto matku drátěnou mřížkou, ale u
česna, aby mohla případně vyjíti s rojem, což se však stává velice zřídka.
Chce-li se ale nevěřící i proti tomuto „zřídka" zabezpečiti, prohlédne 8.-9.
den po omezení matky oddíl za mřížkou a nalezne-li tam snad matečníky, tyto
zruší nebo použije k chovu. Za mřížkou však matečníky opravdu, velice zřídka
kdy najdeme a když, tedy bývají od včel samých před-časně zrušeny.
Omezení
provedeme takto: Dva až tři týdny (podle síly včelstva v plodu) před začátkem
snůšky, tedy v tomto případě - příkladě asi v polovině - až 20. května vyvěsíme
včelstvo do teplého kozlíku: zpět do úlu ke stěně vrátíme pěkný dělničí plást
(bez trubčích buněk) s pylem a plodem, k němu zavěsíme plást s matkou (rozuměj
matku s plástem, na kterém jsme ji přistihli). Za tento přijdou rámy s
mezistěnami, a to podle síly a elánu včelstva 25 až 30 dm2 : při rozměru rámu
39x24 jsou to 3 až 4 rámy. Mezistěny musí být celé, ne pouze jich nálepky, a to
proto, aby byla dána co nejmenší příležitost ke stavbě trubčiny. Za zmíněné 2
plásty a 3-4 mezistěny, celkem 5-6 rámů, umístíme svisle mřížku, na všech
stranách dobře přiléhající. Za tuto mřížku zavěsíme všechny ostatní rámy tak,
aby nejmladší, otevřený plod byl u mřížky nejblíže, víčkovaný plod od mřížky
nejdále: za plodovými plásty následují plásty se zásobami. Při teplé stavbě
zůstane česno nezměněno, při stavbě studené přemístíme česno tak, aby vedlo jen
do oddělení s matkou; ostatní část česna pečlivě zakryjeme laťkou, která uvnitř
úlu se musí dotýkati i svislé hrany mřížky.
V obou
případech (teplá i studená stavba) musí včely z celého plodiště procházeti
oddělením s matkou a tak se s ní, respektive s její činností stýkati. Včelstvo
velmi teple opatříme a necháme v klidu až do nastavení medníku.
Tento zásah
jest krutý a včelstvo musí vynaložit všechny síly, aby
Kryl (Český včelař, 1940)
Žádné komentáře:
Okomentovat