Včelstva tak činí podle nejnovějších výzkumů jejím odpařením, t.j. přeměnou na vodní páru, kterou pak musí dopravit česnem z úlu ven. Uvážíme-li, že z 1 litru vody vzniká 1.600 litrů páry, shledáváme, jakou ohromnou práci musí včelstvo vykonat, aby odpaření provedlo a páru z úlu odstranilo. Přeměnu i odstranění vykonává včelstvo vzdušným prouděním, které vyvolává vytrvalým máváním křidélky. A na tuto práci musí vynaložit velikou energii, kterou získává trávením (spalováním) cukru. Z toho ovšem nutně vzniká ztráta na cukru kromě vyčerpávání tělesných sil včelstva. Tyto ztráty jsou přirozeně tím větší, čím řidší jest podávaný roztok a čím je ho více. Z toho však už jasně vysvítá výhodnost hustšího roztoku. To také jasně prokázaly praktické pokusy Paschkeho. Při zkrmení 7,5 kg cukru v roztoku 1:1 musily včely vyloučit 5,6 litrů vody (čili skoro 9.000 litrů páry), u roztoku 2:1 pouze 2.8 litru vody (čili asi 4.500 litrů páry). Přírůstek na váze činil při poměru 1:1 7,5 kg, při poměru 2:1 však 9 kg. Včelstvo spotřebovalo tedy 1,5 kg krmiva, aby odstranilo z úlu přebytečné 4 litry vody. Řidší krmení působí tudíž zbytečnou ztrátu cukru i zbytečnou námahu včelstva a jest veskrze neúsporné. Husté krmení naopak šetří cukr i tělesné síly včelstva.
Zahušťování nektaru i cukerných roztoků děje se jen popsaným způsobem odpařování. Všechny ostatní naše domněnky v této věci, dosud uznávané a hlásané, byly vyvráceny praktickými pokusy i vědeckým badáním (zejména ve výzkumném ústavě prof. Frische v Mnichově). Zahušťování se tedy neděje ani přenášením sladiny v úle, ani vystřikováním vodních kapiček při krmení nebo již na cestě do úlu. Přenášení zamezil američan Park tím, že plásty s řídkým roztokem cukru, zavěšené do normálního včelstva, obalil sítí, která nedovolovala včelám dosáhnouti sladiny v buňkách. A přece nabyl roztok v několika dnech hustoty zralého medu! Vystříkané kapičky vody pak byly přesným zkoumáním shledány z části jasné, z části zakalené výkalem. Po cukru nebylo v nich ani stopy! (a my dosud věřili, že obsahuje cukr, který se tím ztrácí). Vyloučená voda jest tedy produktem výměny látek - jako vždy v říši zvířecí. Sladina, kterou včely na vzdáleném krmítku naplnily svůj medný váček, byla po příletu do úlu shledána nikoli zahuštěna (jak se dosud věřilo), nýbrž naopak ještě poněkud zředěna (o 1/2 %) a to i u velmi řídkých roztoků krmných (vyjma desetiprocentní roztok, jenž jediný byl lehce zahuštěn). Toto zředění je způsobováno přídavkem slin, jež pocházejí hlavně ze žláz krmné šťávy. Uvedené okolnosti jistě postačí k přesvědčení, že zahušťování cukerného roztoku se děje jen odpařováním a že je plně odůvodněn hustší krmný roztok.
V praxi používá se hustých cukerných roztoků v poměru 1,5:1 (3:2) a 2:1. Prvý poměr jest velmi praktický, zvláště pro vzdálené (lesní) včelíny. Při něm totiž vydá roztok 3/4 kg cukru v 1/2 litru vody přesně 1 litr krmiva, což je obvyklá dávka na jedno včelstvo při každém krmení. Nemusíme proto cukr vážit, nýbrž postačí jej měřit plechovým litrem jako vodu. Jeden litr krystalového cukru trochu setřesený a pěkně navršený obsahuje 1 kg cukru podle váhy. Připojená tabulka krmných roztoků v tomto poměru nám usnadní přípravu krmných dávek. Tabulka nám ihned poví, kolik cukru i vody musíme vzít pro krmený počet včelstev. Prvý sloupek pak zároveň udává, kolikrát musíme včelstvu podat jednolitrovou dávku, abychom mu dodali stanovené množství cukru.
Jaroslav Pražák, Zbraslav (Český včelař, 1946)
Žádné komentáře:
Okomentovat