Úbytky na cukru během zkrmování cukrových roztoků

Po provedení hromadných zkrmovacích pokusů, o nichž bylo v tomto listě r. 1940 podrobně referováno, staly se nápadné značné nepravidelnosti ve velikosti úbytků na cukru. Značné různosti v jejích výkyvech v případech řidších roztoků nejsou dosud vysvětleny.

Zopakováno, jest cukerni ztrátu hledati ve třech úkonech, které včely při zkrmování s roztoky provádí a na jichž účet ona vzniká. Jsou to: odpařováni přebytečné vody, invertování a víčkování.

Největší práci a námahu musí včelstvo vynaložiti k zahuštění roztoků do 20% vody ze zbytku a k odstranění vodní páry mimo úl. Při stejném roztoku, dávkování, úlu a počasí bude tato práce vždy pro každé včelstvo bez rozdílu stejná, ať již vlastní průběh odpařování jest jakýkoli. U roztoků krajní hustoty 4:1 odpadá vůbec.

Pracovní námaha, potřebná pro zinvertování roztoku, jest oproti předchozí nepatrná. Čím jsou roztoky hustší, tím méně je včely invertují. Při hustotách, u kterých se inverse téměř již neodehrává, nelze říci, že tím tato práce včelám odpadá vůbec.

Třetí položka cukerní ztráty připadá na víčkování a spolu s předcházející položkou jsou obě malé a zanedbatelné ve srovnání s odpařováním. Proto došlo se tak k nulové cukerní ztrátě při použití roztoků o hustotě medu.

Než přešlo se k podávání roztoků zvláště hustých, bylo přijato, že jest zcela lhostejné, do jakého stupně, nebo zinvertují-li včely cukr vůbec, t.j. nezáleží na tom, jaké jest množství invertu v uložených zimních zásobách. Pouze nutno zameziti při tom ten zjev, že zkrmováním stále hustších roztoků roste náchylnost zásob v buňkách ke zkrystalisováni.

Pro výklad maximálních a minimálních odchylek i rozdílů hodnot cukerních ztrát při roztocích stejných i různých hustot se však ještě praví, že  cukerní ztráta je odvislá také nebo převážně na fysiologickém stavu včelstva, t. j. hlavně na kmenu, na relativním poměru mezi včelami různého stáří, příp. na síle včelstva. Na základě výsledků s použitím roztoku, např. 4:1, jest tento výklad však anulován.

S odpařovacím pochodem respektive cukerní ztrátou jest v souvstažnosti také upracovanost či opotřebováni včel, které v případě zkrmování medu nebo roztoku 4:1 jest nejmenší.

Zatím co úbytky na cukru můžeme zjišťovati vážením a uváděti je ve váhových jednotkách nebo procentech, zůstává jednotka resp. nějaké přesnější kritérium pro upracovanost a znehodnocování včel zpracováváním různých roztoků dosti neurčitá. Jest to dosud počet, váha nebo objem včel zašlých během zimy, případně stav včelstev a relativní průběh jejich vývoje na jaře. Tak např. v případě, když včelař přezimuje včelstva jednak na roztocích o krajní hustotě, jednak na roztocích s hustotou menší (v rozmezí 2:1 až 4:1) bez mrtvolek a alespoň zdánlivě všechny stejně bezvadně, bude se pak sám sebe tázati, která z různých hustot jest vlastně nejvhodnější nebo nejužitečnější. Z toho jest viděti, že tento čistě visuelní způsob posuzování utrmácenosti a opotřebovanosti včel může vésti k úsudkům v značných mezích se odchylujícím a jest mimo to závislý na stavu včelstev před zazimováním. Tím nemá zde býti žádným způsobem vysloveno odsouzení tohoto měřítka, založeného výhradně na počtu mrtvolek a které právě pro srovnávací pokusy jest značné ceny. 

V. Bečka, Dolinek u Prahy (Český včelař, 1946)

Zázračné včely - Armin Spürgin lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>